O mně

DĚKUJI z celého srdce sobě, že jsem se rozhodla se svým životem něco udělat. A děkuji všem, které jsem na své cestě potkala a potkám. Kdybych se nerozhodla svůj život změnit, nikdy bych nezjistila, jak je na světě krásně. Miluji ho, každou jeho vteřinu a tu si vychutnávám, s pokorou a láskou.

I když si projdete peklem, tak můžete žít šťastný život.

Začalo to před třemi lety. Dostala jsem se do situace, díky které jsem začala přemýšlet, proč tady vlastně jsem.

Můj život byl neustále plný stresu a vůbec nic se mi nedařilo. Každý den jsem přemýšlela a kladla si otázky: ,,Proč tady jsem?“, ,,K čemu žiju takový divný život?“, ,,Roky se snažím, a všechno je k ničemu!“, ,,Ani se mi tady po tom všem, co zažívám, už nechce být!“, ,,Všechno je na nic!“.

Byla jsem nešťastná a vůbec netušila, co si počnu. Nic mě nebavilo a do ničeho se mi nechtělo, jela jsem už z posledních sil.

Byl to pocit marnosti, zbytečnosti a opuštěnosti.

Náhody neexistují! 

A tou úplnou ,,náhodou“ jsem viděla na internetu jistý článek a začetla se. Byly tam pro mě velmi zajímavé a inspirativní informace. A při jejich čtení jsem začala přemýšlet, hm, chápu, že změna je fajn, jen nevím, jak to mám udělat a co mám udělat, aby se něco změnilo. Takový návod nikde napsaný nebyl.

Po pár týdnech, při čtení dalšího z mnoha článků, jsem narazila na konci jednoho z nich na tato slova: ,,Pokud se ani teď aspoň neusmíváte, napište mi.“

Seděla jsem, dívala se na tu větu a přemýšlela. Ani nevím nad čím, ale rozhodla jsem se napsat.

Napsala jsem tedy e-mail, ve kterém jsem popsala, jak se mi nic nedaří a jak všechno dělám špatně. Nebyl to žádný román, popsala jsem to velmi stručně. Mail jsem odeslala, a vlastně nic od toho nečekala.

Za dva dny mi přišla odpověď, kterou když jsem četla, celou jsem ji probrečela.

Milý pán mi odpověděl. A odpověděl úžasně! Vše, co jsem mu popsala, že jsem dělala špatně, tak otočil.

Díval se na to úplně z jiného úhlu než já. Takže mě vlastně ocenil a pochválil. Po tomto e-mailu přišlo moje velké rozhodnutí.

MUSÍM SE SEBOU NĚCO UDĚLAT, JINAK SKONČÍM V CHOCHOLOUŠKOVĚ!

A začala jsem! Sice velmi zvolna a pomalu, ale začala.

Díky tomu, kam všude mě život zavedl, jsem mohla pochopit, proč to tak všechno bylo.

Často jsem nadávala na život i na chlapy, které jsem na své cestě potkala, a nadávala jsem i sobě. Neustále jsem očekávala, že mě někdo zachrání, že mě pochopí a že mě bude milovat tak, jako já milovala je.

Hledala jsem možnosti, jak si pomoct. Na internetu je toho opravdu hodně.

Přečetla jsem spoustu článků, koupila si různá motivační CD, přihlásila se na různé kurzy. Dívala se na různé filmy, začala meditovat a sbírala rady, jak to udělat, abych byla šťastná a spokojená. Po několika měsících hledání jsem našla to svoje. Tedy přesněji řečeno doporučila mi to moje starší dcera, která věděla, že hledám pomoc.

Poslala mi odkaz na stránky s metodou, která řeší úplně všechno. Popravdě už jsem byla z těch všech informací a doporučení, co jsem našla, pomalu a jistě znechucená. Všechny metody mi připadaly jako ,,vymývání mozku“, navíc bez výsledku.

Už s jistou nechutí jsem se podívala na zmíněné video, a nic. Nevěřila jsem tomu, bylo to jako sci-fi. I když jsem měla od dcery reference, jak je to úžasné, ještě další rok mi trvalo, než jsem se k tomu videu znovu vrátila. Tentokrát jsem ho komplet od začátku až do konce probrečela a rozhodla se, že do toho půjdu, protože chci a hlavně potřebuji pomoct. Našla jsem si terapeutku a domluvila si s ní schůzku. Ještě dvakrát jsem ji zrušila, než jsem napotřetí dostala odvahu do toho jít.

BYLO TO MOJE NEJLEPŠÍ ROZHODNUTÍ V ŽIVOTĚ!!!

Hned po první terapii se mi ohromně ulevilo a já věděla, že tato metoda je pro mě ta správná a že mi pomůže!

Nejšílenější zjištění pro mě bylo, že VŠECHNO, i to nejmenší si DĚLÁM SAMA!

Uff, bylo to náročné a samotné zjištění bylo neuvěřitelné. I když jsem na to konečně přišla, pořád jsem chtěla svádět věci na někoho jiného. Stylem ,,za to fakt nemůžu, opravdu to nejde nijak ovlivnit“, ,,i když mě bil, nadával, trápil mě, já mu žádnou záminku přece nikdy nedala!“.

Hm, dala, a bylo to tím, že jsem to měla v sobě.

Nikdy jsem nechtěla, aby mě někdo bil!

A tak čím víc jsem se toho bála a nechtěla to a bránila se tomu, tím víc se mi to dělo. Divné, že? Ale je to tak.

Nenáviděla jsem svého otce, že mě bil.

Nenáviděla jsem svého prvního muže, že mě bil.

Nenáviděla jsem všechny.

Z celého srdce jsem svého muže nenáviděla, proklínala ho, nadávala na něj, ale stále ho milovala. Asi proto, že on mě nemiloval.

Nenáviděla jsem za to sebe samu, že se od něj nedokážu odpoutat, a nechtěla si přiznat, že nemá smysl rozvíjet vztah na základě bolesti, trápení a nenávisti.

Hm, dělala jsem to. A to pořád dokola, s každým mužem, který přišel do mého života. Žádný z nich mi nikdy nedal to, co jsem chtěla. Asi nemohli.

Už se na nikoho z nich nezlobím.

Díky nim jsem pochopila, že nemám ráda sama sebe!

Neustálými pochybami o sobě mě naučili věřit si. Nebyli mi oporou a v ničem mě nepodrželi, a tak mě naučili samostatnosti. Shazovali všechno, co jsem dělala, tak jsem se mohla naučit nikdy se nevzdávat.

Byla to tvrdá škola. Čím víc jsem to tak nechtěla, tím byla tvrdší.

Kopala jsem kolem sebe, a čím víc jsem kopala, tím víc se propadala ke dnu. Až jsem na něm skončila. Místo toho, abych se zamyslela sama nad sebou, tak sváděla jsem vinu na ostatní. Často jsem říkala, že bych se ,,nejraději zakopala“, ať to všechno, co se mi děje, nevidím a neslyším.

No, a to se mi splnilo! Vždyť to bylo moje přání. Až na samém dně vykopané jámy jsem konečně procitla a pochopila.

Dneska si říkám, že kdybych neprocitla, skončila bych velmi špatně. Už bych se z té jámy nikdy nedostala.

Díky tomu, že jsem lehce zvídavá a chtěla jsem vědět, jak to všechno dopadne, začala jsem se velmi pomalu a opatrně škrábat ven.

Tahle tvrdá škola mi byla potřebná, jinak bych na to, že vlastní život mám jen ve svých rukou, nikdy nepřišla. Když chci, aby se můj život změnil, nebudu své nezdary a neúspěchy svádět na nikoho jiného.

Vím, že je to jen na mně. Jen na mně záleží, jak se cítím a jaký mám a budu mít další život, a za to jsem velmi vděčná.

 

 

 

Víš, kdo jsem?

Mám jen jeden život a co neudělám dnes, zítra mít nebudu.  Mé zdánlivě všední dny odkrývají můj nevšední životní příběh, do kterého vám dám nahlédnout. Čtěte, jak dítě vnímá, postrádá lásku a cit a jak tyto nenaplněné pocity později hledá u svých partnerů. Můj příběh je příběhem o opuštěnosti i odpuštění, znásilnění i nádherném sexu, o psychickém a fyzickém týrání, ale i o mém procitnutí, o dluzích, smrti i beznaději. Co vše jsem byla ochotná od svých partnerů snášet pro lásku a pohlazení? Kolikrát musí člověk padnout až na samé dno než usoudí, že je čas něco změnit?

Tato kniha je pro všechny, co podobně jako já, zažívají nehezké, beznadějné i komplikované vztahy. I pro ty, co mají rádi skutečné příběhy. O tom, co všechno se dá prožít, ale hlavně přežít. Dokázala jsem to hlavně díky svým dvěma báječným dcerám, které nade vše miluji.

"Věřím, že po přečtení mé knihy začnete své problémy vidět jinak, zaujmete jiný postoj nad svým životem a zamyslíte se, co by jste mohli pro sebe udělat, aby jste žili šťastný život...“

 

Adriana Gúber

Splnila jsem si svůj velký sen a napsala knihu.Věnuji se osobnímu rozvoji a psaní. Naučila se vnímat a poslouchat své pocity a intuici.Našla svůj vnitřní klid a svoji cestu. Dokážu si vážit věcí a jsem vděčná za všechno, co mám i za to, co mně v životě potkalo. Věřím si, miluji sebe a lidi kolem sebe. Naplňují mě a pomáhají mi (někdy i nevědomky), abych milovala ten svůj krásný život ještě víc.

eBook zdarma ukázka z knihy

Zadejte svůj e-mail a já Vám pošlu ukázku z  knihy zdarma ve formátu PDF.